Po skončení bajkové závodní sezóny si člověk říká: Co dál? Jak se lépe připravit na tu další? Dát si chvilku pauzu, dopřát zuboženému organismu pár dní oddechu a začnu znovu…? A co třeba takhle: Je začátek října, jsem unavený, ale cítím, že mi chybí ten adrenalin, který se vyplavuje při každém ze startovních výstřelů. Zkusím to s běháním, když má kolo přestávku

19. 10. 2011 Přespolní běh Univerzity J. E. Purkyně

Nikdy jsem v běhu nezávodil, láká mě to, zkusit poměřit síly se studenty převážně tělesné výchovy a příchozími nadšenci – závod je kousek od mého bydliště, běží se 4 kilometry, i když je to přespolní běh, ne nic tak hrozného. Za mírného deště, místy po blátě, většinou však po loukách snažím se běžet v čele závodu, nevím, jak rozvrhnout tempo, proto běžím od začátku naplno – buď mi dojde, nebo budu snad někde vepředu –to je moje strategie. Na třetím kilometru cítím, že jsem závod přepálil, ale bojuju dál – mám motivaci. Nakonec dobíhám celkově na čtvrtém místě, první mezi příchozími (nestudenty) v čase 13:55. Běhání není zas tak špatné, zkusím závodit.

23. 10. 2011 13. Morgenpost Dresden Marathon

Tak to už je silnější káva. V ranním oparu krásného podzimního dne nás vítají Drážďany v celé své kráse. Běžím 10km trať, zázemí je na profi úrovni, kolem 3000 účastníků závodu dává tušit, že to bude parádní sportovní zážitek. Na poslední chvíli se stavím na start, ulice historického centra, kterými probíháme jsou lemovány davy sportovních fanoušků a hudebníků, kteří dotvářejí neopakovatelnou atmosféru velkého závodu. Již od prvních metrů je jasné, že se musím dostat co nejvíc dopředu, celý závod se mi to daří a s českými vlaječkami na ponožkách finišuji do cíle, v závěrečných 300 metrech vyhrávám minizávod se dvěma Němci a jsem sám překvapený, unešený atmosférou a šťastný. Doběhl jsem v čase 37:39 na 5. místě v kategorii!