První
červnový víkend patřil ve sportovním areálu v Novém Městě na Moravě 3. ročníku
mezinárodních závodů horských kol, které se stávají setkáním bikerů všech
kategorií. Závodů se účastnily hvězdy jako J. Hermida, J. Kulhavý, Ch. Soukup,
C. Ravanel, E. Lindgren či M. McConneloug, A. Szafraniec, T. Huříková a celá
česká bikerská špička.
Etapový závod
odstartovaly páteční sprinty, sobota připravila závod cross country a v neděli
se končilo 44 km dlouhým závodem s distančním startem na základě dosažených
časů z předchozích dní. Celé klání borců ze světové špičky ovládl náš Jaroslav
Kulhavý, který má letos famózní formu.
Nás zajímaly
především nedělní maratony. Petr Podsedník zvolil trať krátkou, my ostatní jsme
se postavili na start 80 kilometrového závodu.
Pro více fotografií klikněte
zde
Jelo se na
dva okruhy – první 42,8 km s převýšením 1050 m, kde závodili i bikeři, kteří
zvolili trať krátkou, my jsme po průjezdu stadionem pokračovali dále do druhého
– náročnějšího 38,5 km dlouhého okruhu s převýšením 1100 m.
Trať vedla po
nejkrásnějších místech Žďárských vrchů, po místech, které můžeme označit za naši
„srdeční záležitost“. I když byla trať po vydatných deštích dost blátivá, byla
krásná. Výjezdy kopců jako je Žákova hora, Devět skal, Křivý javor, Studnice,
Buchtův kopec či kamenité sjezdy z Bohdalce byly skutečnou lahůdkou.
Petra
Podsedníka potkal defekt, takže poslední kilometry dojížděl po ráfku, byl to
jeho první závod v barvách našeho klubu.
A jak jsme
prožívali 80 kilometrovou trať?
Tomáš:
„První okruh
jsem se snažil jet v tempu, a to se mi dařilo, stále jsem ale myslel na druhý -
obtížnější okruh. Po 1. kole, které jsem zajel o 20 minut rychleji než vloni,
jsem se pohyboval kolem 40. místa. Obávaný Bohdalec nebyl větším problémem, ten
nastal až na Milovech /69km/, kde jsem dostal křeče a musel slézt z kola. Čekal
jsem tu občerstvovačku, která tu ovšem letos nebyla. Po 5 minutách protažení
jsem pokračoval už v menším tempu až do cíle – velká spokojenost s výsledkem.“
Petr:
„Po mojí
loňské premiéře na delším závodě tady na Vysočině jsem se letos rozhodl si závod
zopakovat. Vloni se mi jelo dobře, trať lepší než krátká a výsledek taky nebyl
špatný. A najeto mám taky o trochu víc.
Prvních 40 km
se jelo dobře, nechal jsme se strhnout k závodění a dojížděl různé skupinky, ke
konci už jedu se třema holkama a ještě dvěma. Na občerstvovačce všichni
projíždějí, já zastavuju, beru banán a pití. No a najednou začíná trápení, které
trvá asi 20 km, začínají mě dojíždět ostatní. Ani ve sjezdech se nevydýchám a
mám s nimi co dělat. Na občerstvovačce pod Buchťákem se cpu koláčkama a
předjíždí mě Jirka. Ale jídlo pomáhá a na rovinách za Buchťákem se rozjíždím, i
někoho předjedu. Před stadionem Jirku dojíždím a do cíle dojedeme spolu.
Pocitově to byl asi nejhorší závod, co jsem jel, ale výsledek nakonec nebyl
nejhorší. Ještě že jsem to nevzdal, na což jsem mezi 40. a 60. km myslel pořád.“
Jirka:
„Letošní
závod na Vysočině byl pro mě daleko lépe zvládnutý než minulý ročník, kdy jsem
posledních 15km jel jen na morál. I když hluboké bahno hlavně v závěrečných
usecích mě dávalo zabrat, byl jsem nakonec s časem i umístěním celkem
spokojený.“
Jirka
|